Výchova a trénink

Verdi bude mít za týden osm měsíců. Rozumí, chápe, někdy i poslouchá, někdy špekuluje a zkouší, málokdy se zlobí. Každý den chce podrbat a pomazlit. Udržuje čistotu. Na místech, kde má, se vyprazdňuje bez čekání na povel, na místech, kde nemá, to nedělá. Ovšem stále je to tak, že si ho hlídám a v příslušných intervalech ho na správná místa posazuju a potom chválím a chválím.

Jako odměna nyní nejlépe slouží vyloupaná slunečnice. Jenže pokud si dám do ruky do zásoby víc zrníček, jednak nemám ruku volnou a druhak mi po ní Verdi pořád pokukuje.

Realizovala jsem rukávy a s nimi vlastně tréninkový oblek. Z mikiny jsem ustřihla rukávy a na stroji zúžila tak, aby mi byly fest. Verdimu se na nich dobře přistává, dobře se mu drží, nepadá, neplandá, na druhé straně mě neškrábne, když se drží. Dále to slouží k tomu, že podle rukávů pozná, že půjde z klece ven. Další výhodou je, že rukávy přesně ukazují, kde se po ruce pohybovat může a kam už lézt nemá, protože stále ještě občas zkouší vydrápat se na rameno nebo na něm přistát. NE Verdi, seď jen tam, kde je rukáv.

V současné době nejvíce trénujeme povely: pojď, slez, seď. Pokyn seď je náročný, protože to obnáší zůstat sedět na bidle a neletět hned ke mně. Aby na bidle vydržel, dostává tam kousky ovoce. Ty nesmí jíst jinde než na bidle, nesmí s nimi lítat, musí sedět. Aby to ale zvládl, nesmím já poodejít. Když se ale sehnu a něco sbírám ze země, už sedí a zůstává, což je pokrok. Do 1 metru mohu odstoupit, dál ne. Pokud jdu dál, přilétá ke mně bez ohledu na povel. Jinak je to, když sedí na kleci a já zdvihnu ruku. Pak ví, že budu chtít, aby ke mně přiletěl a nechá mě poodejít dál a čeká dychtivě na povel pojď. Pak se rozletí a na ruce přistane.

Dále pak v souvislosti s pobytem v kleci a s tím spojenými úkony pomalu začíná rozumět a poslouchat pokyny jako například: podrž si ořech, jez nad miskou, spadlo to dolů, jdi dolů a podej si.

Verdi se postupně zdokonaluje i v řeči. Aktivně se snaží o básničku, Verdíku, Verdíku dobrá kaše na mlíku. Nejprve k Verdíku, Verdíku připojil "dobráka" tak jsem začala slova dobrá a kaše víc oddělovat. Dnes se mu jednou podařilo říci "dobrá kaše" To "š" sice bylo hodně zvláštní, ale bylo tam.

I nadále vylepšujeme hvízdání dvou popěvků a to "London Bridge" a "Most přes řeku Kwai". To první hvízdám už dávno pipkám, je to hezké a krátké. To druhé je sice delší, ale hezčí, což mi potvrdil i Verdi. Při každé příležitosti se snaží si pohvizdovat a jednotlivé útržky těchto dvou melodií už jsou zřetelné.