Verdi vymýšlí hry

Verdi se mnou hraje takovou hru. Když mu něco podávám do klece (ať už je to miska s jídlem, pitím, špízek s ovocem a nebo jen kousek ovoce přímo do zobáku), tak nejde po jídle ale po mé ruce. Honem, honem stihnout uchopit do zobáku můj prst nebo jenom olíznout dřív než ruka zase zmizí. A když se mu to povede, čtverácky na mě obrátí očko, jako by říkal : "dneska je to 1:0 pro mě !!!"

Dneska je sobota, tedy den, kdy ráno nikam nepádím a mám čas sledovat ptačí snídani. Verdi nejdřív zkontroloval špíz, ozobal to, na co měl největší chuť, pak špíz sundal, položil si ho naležato přes misku a sundal z něj zbytek ovoce, které si dal do misky na později. Pak se zahleděl na prázdný špízek a na mě a zapřemýšlel, co udělat, aby to byla sranda a abych to i já ocenila. A přišel na to. Špízek zahákl o hranu misky a nechal viset dolů. Pak se sám za nohy pověsil za bidlo, které má u misky a svisle visel hlavou dolů po vzoru špízku jen ho zlehounka postrkoval zobákem, aby se malounko houpal. A zase postranní očko, co já na to. Jasně, že jsem mu jeho nápad pochválila.
Teď se vesele pochechtává a spokojeně brumlá: "Verdíku, ptáčku milé, roztomilé" ... Vstup do nového dne se podařil.