Verdi se osamostatňuje

Vždycky se chtěl nechat v kleci skrz mříže drbat na hlavě, teď dává občas najevo nevoli, že mu do klece strkám prsty.

Mimo klec už přestává být na mě tolik fixovaný. Včera jsem ho usadila na bidle nad klecí a on začal oblejzat klec, tak jsem se pomalounku vzdálila od klece a sedla si na křeslo. Verdi křeslo zná a ví, že když na něm sedím, že nehrozí, že mu uteču. A tak si v klidu začal na bidle rovnat peříčka a vydržel asi čtvrt hodiny. To je výkon nad výkony. V momentě, kdy jsem se z křesla zvedla, zpozorněl a vrhnul se po mně střemhlav. Ale to nevadí, Je to velký pokrok.

Ale je to i lump, a když je venku, musím být na 100% ve střehu. Pořád se snaží přistát mi na rameni. A protože ví, že zepředu se mu to nepodaří, tak to zkouší zezadu. Zezadu mi přistát na rameni nebo za krkem, zkrátka si mě osedlat. A tak si vyčíhává chvíle, kdy jsem k němu zády, kdy se ohnu pro něco na zem nebo kdy mám něco v ruce a nemohu ji nastavit na přistání. Je velmi pozorný a nepromešká jedinou příležitost. Je to hra na postřeh.