Verdi a ranní krmení

Myslíte, že je to možné, že by byl takhle vyčůraný? Náš Verdi: Každé ráno, když mu dávám do klece misky s čerstvým krmením a vodou, dostane povel "na stranu". Zná, ví. Musí se stáhnout na zadní bidlo v kleci, aby mi nepřekážel, nelezl po rukách, nehrnul se ven, prostě ráno není na blbosti čas, jen na krmení. Jenže on každé ráno zkouší. Já řeknu "na stranu" a Verdi tedy opustí místo u misky, ale vleze si třeba nad misku nebo nad dvířka a kouká na mě s výrazem: "teď Ti přece nepřekážím, tak funguj!". A já zase "Verdi na stranu!" Popoleze o kousek dál, nebo se nad misku pověsí jako netopýr a zase šibalské očko na mě. Ve chvíli, kdy bych otevřela dvířka, už se mi hrne po rukách, olizuje, leze na misku, na ruku, chce si hrát. A tak já stojím před klecí a opakuju povel, dokud neposlechne, což je třeba i 5 krát. A tak to šlo celý týden. Ne tak dneska. Dneska je sobota, vstáváme později a vůbec sobotní ranní rituály jsou jiné než ve všední den. A ve chvíli, kdy já zavelela "Na stranu", Verdi na první pokus seděl na zadním bidle a v klidu tam vydržel celou dobu než jsem mu naplněné misky vrátila do klece. Co by zdržoval, jde přece o jeho krmení a já mu nikam neuteču, budu s ním celý den.