Verdi a jeho domeček

V polovině ledna jsem Verdimu koupila mobilní klec. Je to skládací klec určená pro psy a její rozměry jsou 40 x 60 x 50 cm. Je z pevného drátu s velkými dvířky, má výsuvnou vanu a nad ní rošt. Nahoře má ucho na přenášení.

Hned jsem se pustila do jejího vybavování. Pod vanu jsem dala kus koberce, který jsem zahnula i po stranách, aby se aspoň trochu zabránilo vypadávání nepořádku mimo vanu. Do vany jsem dala karton a noviny. Do klece jsem dala dvě větve na dno, dvě jako bidla a ještě jednu rozvětvenou prostrčila tak, že je částí venku a částí tvoří bidlo nad klecí. Do klece jsem přidělala misku na vodu a misku na krmení, do které jsem dala granule. Pravda, takhle vyčepená klec už moc skládací není, ale teď v zimě ji ani skládat není třeba a přenášet z místa na místo se dá i bez složení.

Abychom si s Verdim dobře porozuměli, je třeba i novou klec pojmenovat. Dostala jméno „domeček“.

Začala jsem Verdiho pomalu na domeček zvykat tak, že když byl z klece venku, nechala jsem ho si domeček obhlížet, zkoumat, lézt po něm zvenku i zevnitř, po pár dnech jsem na chvilinku zavřela dvířka. Asi po třech týdnech dostal domeček v bytě své místo poblíž počítače. O víkendu, když jsem doma celý den, beru Verdiho, když jsem u počítače, na hodinku i víc k sobě do domečku. Tváří se spokojeně, prolejzá bidla, krmí se, hraje si s hračkami, odpočívá, kouká, co dělám, povídá si s televizí. Vzal domeček za svůj a není tedy pevně vázaný na svou velkou klec a její umístění v tomhle bytě.