Verdi - 5 měsíců

Tak ta Verdiho natřená klec přece jen jeho náporu neodolala. Ono se není co divit, když ji oblejzá stokrát denně.

Pětiměsíční Verdík je už obeznámený s chodem domácnosti, ale ještě docela dobře neví, kdo všechno sem patří. Tím, že Honza, Darča a Eva jezdí vždy v odstupu několika týdnů, přestal je brát jako domácí a když se objeví, drží se v povzdálí, a nevidí rád, když mu strkají ruce do klece. To musím přijít já a být u toho. Až bude větší, určitě si na ně zvykne zase víc, protože jsou vlastně jediní, kdo se tu častěji objevuje.

Pětiměsíční Verdík umí na povel vykonat svoji potřebu, zvláště když ví, že pokyn je spojený s následným otevřením klece. Ven z klece jde rád. Puštění ven z klece je pro něj příležitost, jak být se mnou a toho využívá. Nezajímá ho nic jiného, nezajímá ho ptačí stromek ani volně položené dobroty, ořechy, jablka, nezajímají ho pipky ani jiné hračky. Zajímám ho já.

Po puštění z klece mi přiletí na rameno a tam se usadí, tam si hoví. Zkontroluje mi krk a uši, prohlídne si nožičky od brýlí, přejde z jednoho ramene na druhé, když mu podám něco dobrého, vezme si to a na rameni sní. Když chodím po bytě, sedí a rozhlíží se. Z ramene odlétne jedině ve chvíli, kdy se sehnu k zemi. Dole u země to nemá rád. Jdu-li dolů, přeletí na klec, jak se zvedu, přiletí zase zpátky. Většinou, když ke mně letí zvednu ohnuté předloktí, aby se mu na něm dobře přistávalo a odsud si pak na ramerno vyleze sám. Venku z klece na mém rameni ho nechávám asi tam 20-25 minut, pak ho vracím do klece.

Začala jsem ho trénovat dál. Po 20 minutách ho posadím na bidlo na klec a dám mu pokyn, aby vykonal potřebu na bidle. Nevím, zda je 20 minut krátká doba, asi ano. Když nic neudělá, Vracím ho do klece. Chci dosáhnout toho, aby věděl, že když je venku, je bidlo to správné místo, kam si má v případě potřeby zaletět a pak se třeba ke mně vrátit.

Z klece beru Verdiho každý den odpoledne když přijdu z práce, o víkendu, když jsem doma, i dopoledne, takže 2 x denně.