Piškot je zkrátka piškot

Od posledního příspěvku uplynul měsíc a situace se vyvinula asi takhle:

Verdi usoudil, že je naprostá nespravedlnost, aby pipky chodily do klece za odměnu a on jen tak. Tak tohle tedy opravdu ne. A tak se začal bránit a protestovat, když jsem ho na ruce vracela do klece. 

"Můj milý Verdi, ty bys rád piškot jako pipka? Za to, že jdeš zpátky do klece? Ale všimni si, že ona jde sama a nemusím ji tam strkat. Když půjde Verdi do klece sám, taky dostane piškot."

A tak jsem mu dala do misky na zrní piškot a Verdi šel sám do klece. A tak už jsme to nechali. Verdík se do klece za piškot vrací sám. V prvních dnech ale zkoušel vymýšlet, jak z toho ještě nějaké bonusy vydobýt. Například: 

"Verdi půjde domů a dostane piškot!" Očkem kouknul dolů do misky a opět významně na mě:

"Co si vymýšlíš? Vždyť tam žádný piškot není!"

No tak tedy dobrá, když máš pocit, že bych tě mohla podfouknout, šup a kousek piškotu už v misce je. Z místa na kleci, kde právě seděl, se opět zahleděl do misky a pak šibalsky na mě, přešlápl si z nožky na nožku a udělal si pohodlí:

"Piškot v misce mám, takže vlastně ... není kam chvátat ..."

Jo tak takhle ty na mě, no počkej! A sáhla jsem do misky a piškot z misky putoval do mé ruky a ven z klece. Na Verdim bylo vidět, že takhle si to nepředstavoval. Vidina jistoty v misce se rázem rozplynula:

"Ó jé :-( takhle to být nemělo? Copak kdybych o něj nakonec úplně přišel ??" a už se střemhlav spouštěl dolů do klece a hrnul se k misce, abych náhodou ten piškot ze svojí ruky neodnesla nenávratně pryč.

A tak se postupně náš rituál ustálil takto: Zavelím:

"Verdi půjde domů a dostane piškot..." Do ruky si dám kousek piškotu a prsty prostrčím nad miskou dovnitř klece a držím. A Verdi vleze do klece, piškot si z mé ruky vezme a já pozavírám dvířka.