Papoušek odchovaný pod rodiči nebo ručně dokrmený

Sto lidí bude mít sto svých různých důvodů, proč to či ono je lepší, tedy proberme své vlastní důvody proč to či ono ano či ne:

Bude to můj domácí mazel – měl by být dokrmený, protože jak vidno u těch mých dvou divošek, po prvních 3-4 měsících života bez kontaktu s lidmi už jsou další možnosti ochočování dost omezené. 

Jenže každý extrém je špatný a v žádném případě mě nelákaly inzeráty, kde se nabízí „ručně dokrmená mláďátka vypiplaná od holátek. Já a jedině já věnuju svůj čas a svou péči už vajíčku, ne jak ti lumpové někteří, co nechají ptáčka kdovíjak dlouho v budce a pak Vám věší na nos, že dokrmovali.“ Tak jednak tohle dušování + fotografie miminka se skořápkou na prdelce též není důkazem spolehlivosti, a i kdyby ano, chudák miminko, že mu ani maminku neukážou. Miminko prostě maminku nějakou dobu potřebuje a basta. Maminka je maminka a člověk je člověk a ne imprint – blik a člověk je maminka. To nechci. 

Raději nějaký rozumný kompromis, sejít se někde uprostřed. A teď holka hledej. 

A tak jsem odpověděla na několik inzerátů, ve kterých chovatelé nabízeli papouška k dokrmení a mapovala terén. Zjišťovala, jak je papoušek starý a v jakých podmínkách se momentálně nachází a co s ním bude, když se nenajde nikdo, kdo by si ho vzal a sám dokrmil. 

V jednom případě jsem se dozvěděla, že zůstane u rodičů, ve druhém, že pokud z něj má být společník, je třeba papouška ve věku 1 měsíce z budky odebrat a dokrmit. A když si ho nikdo na dokrmení nevezme, tak ho budeme muset prostě dokrmit my. To vzbudilo můj zájem, to se podobá mé filosofii a mým představám, to se mi líbí. "A dokrmili byste ho pro mě? Já bych si ho pak vzala." 

A všem horlivým zastáncům všech teorií nabízím možnost vývoj tohoto konkrétního případu sledovat a se svou teorií a svým názorem porovnat a třeba mi dát vědět, třeba mi poradit a vysvětlit, třeba se mnou souhlasit a nebo nesouhlasit a oponovat mi ... všechno beru.