Opravujeme klec

Klec jsem měla pro Verdiho pečlivě nachystanou, přesto jsem v ní musela během prvních 2 týdnů dělat mnoho úprav.

Přesunula jsem misky se zrním i vodou, aby mu vyhovovaly vzdálenosti. Předpokládala jsem, že bude sedět u jídla a pití na bidle, ale raději sedí přímo na okraji misky a noří se do ní. Zjistila jsem, že jsem špatně odhadla Verdiho možnosti vzhledem k jeho velikosti, a tak jsem musela upravit vzdálenost bidel, aby se mu mezi nimi dobře přelézalo.

Na obrušování drápků jsem koupila brusné bidlo a dala ho před misku se zrním. Než mělo optimální polohu, musela jsem ho několikrát přesouvat, což Verdimu docela vadilo. (To se projevovalo tím, že mi při oddělávání bidla a jeho přesunu na bidlo i na ruku lezl a do ruky kousal víc než je jeho zvykem.) Teď myslím, že už je vše dobré. Některá bidla byla moc tenká a musela jsem je vyměnit za tlustější, aby je nohama neobemknul. V rámci instalace nových bidel jsem musela přesunout i šplhací lano, které zatím v nové poloze nepoužívá, snad ho zítra „najde“. Myslím, že momentálně klec vyhovuje, a i když zjistím, že by se ještě něco dalo vylepšit, asi to nebudu v dohledné době dělat. Včerejší manipulace a změny Verdi snášel ještě trpělivě, ale dnes mi dal jasně najevo: „Domov má vypadat stejně a důvěryhodně a pocit spokojenosti a jistoty tkví v tom, že najdu zítra věci tam, kde byly včera!!!“

Na malý ptačí strom si ještě Verdi nezvykl. Asi mu připadá nudný. Zkusím ho něčím vyšperkovat. Celkově se tváří, že vnitřek klece je mnohem zábavnější než zbytek světa a skoro celý den leze a šplhá a visí, prolézá mezi větvemi i po stěnách klece, a když se unaví, zjistí, že mu vyhládlo a jde obejít, co by kde sezobnul. Větve na okus má pověšené pod bidlem, aby se neválely na zemi a hned první den se naučil si je šikovně přitahovat nahoru na bidlo a tam okusovat.

Barva na kleci se sice trochu otírá, ale pouze otevíráním a zavíráním dvířek nebo při instalaci bidel. Verdiho působení tedy jeho drápům a zobáku bez problémů odolává. Tomu jsem hodně ráda.